Ocenění ZLATÝ HOLUB pro Rudolfa Plendla, Eichendorf.Nejvyšší ocenění nakladatelství HK jde do Dolního Bavorska
Ocenění ZLATÝ HOLUB výstavní sezóny 2006 získal chovatel holubů rysů, který si
tuto cenu doopravdy zasloužil.
Rudolf Plendl znovu ukázal při 88. Národní výstavě resp. 25. Evropské výstavě
v Lipsku prokazatelně svoji dominanci u barevného rázu rys modrý šupkatý bělohrotý.
S oceněním jedenkrát vynikající, třikrát výborný a jednou velmi dobrý 95 byl neporazitelný.
Tento výsledek byl známý už 14 dní před VDT výstavou v Norimberku. Rudolf Plendl tam
byl prezentovaný jako Mistr Německa a představil tam svého šampióna.
Rudolf Plendl bydlí v Prunne. Je to místní část Eichendorfu v Dolním Bavorsku. Zde
mě již očekával s jeho manželkou Helgou (47) a dcerou Monikou (22), kde bydlí
v prostorném a pěkném domě v okrajové části. Padesátiletý R. Plendl je dřevařský technik a
pracuje jako vedoucí výroby v jednom nejmenovaném podniku na výrobu dřevěných
výrobků. Z toho profituje i jeho chov holubů rysů, protože vedle obytného domu stojí chovné
zařízení, lépe řečeno samostatný dům pro holuby, který zhotovil s pomocí jeho firmy. V této
přízemní budově se holubi Rudolfa Plendla cítí velmi dobře. V předsíni se nachází "kuchyně"
s přípojkou vody, odtokem, ledničkou, vedle toho psací stůl, zásobníky krmiva obvyklé klece
pro přípravu holubů na výstavu. Odtud se jde do centrální chodby chovných oddělení. Dveře
s plexisklovými okny vedou k početným chovným zařízením jen s málo páry holubů-max 5."Tím se v chovném zařízení dosáhne většího klidu a může se bezproblému odchovávat i od
starších zvířat" uvádí pan Plendl.
Zatímco oddělení pro mladé se nachází v chovné části, odchovna se nachází při vnější
stěně budovy. Má podlahu 1,5 m nad zemí a tím je daná lehká obsluha. Všeobecně je celé
chovné zařízení dobře přístupné, ručně oplášťované -luxusní ubytování pro holuby.
Od roku 1988 je R. Plendl členem RGZV Eichendorf, kde byl od roku 1998 do roku
2004 tajemníkem a spolek vede od roku 2004 jako předseda. Od Bavorského svazu získal
stříbrnou čestnou plaketu. S chovem rysů začal v roce 1989 s původními zvířaty od Josefa
Lindingera, Paula Geisnera, Friedmana Schmidta a Hermanna Eibla. Tehdy byla většina rysů
s dlouhými zadními partiemi /ocas/, k tomu s příliš světlou barvou spodní části těla a záběly v
ocase. Cílem R. Plendla bylo vylepšit typ, hmotnost a barvu. Především typ by měl být kratší
a širší. Za tím účelem začal křížit s mondény. Nasadil dvě modřekapraté holubice s obzvlášť
nadprůměrnými a silnými tělesnými tvary. Tehdy většina vedoucích chovatelů zamítala
takovéto záměry a neposkytla mu nic použitelného do chovu. Jen starý mistr J. Lindinger
přispíval k problematice vhodnými holuby a podporoval R. Plendla, který za pár let mohl ve
svém chovu upevnit požadovaný typ. A výsledek mu dal za pravdu. Dvě modré stuhy, pět
vítězných stuh, nová čestná stuha VDT, 35 stuh z hlavních speciálních výstav, početné tituly
Evropského, Německého a Bavorského mistra a šampióny, jako i dalších spousta velkých cen
/celostátní a spolkové medaile/, podtrhli jeho chovatelské umění. Rudolf Plendl formuluje
svůj nejdůležitější cíl v chovu rysů takto: "Dosáhnout velkých, mohutných a silných typů!"
Rysi se snadno stanou menšími a lehčími. Velikost a hmotnost musí být zakódované v celém
chovu /musí se stát vrozenými/. Zpravidla jsou následné odchovy menší, než jací byli rodiče.
Malí holubi jsou pro chovatele bezcenní a proto by je nechtěl nikdy kupovat. R. Plendl
považuje pro chovatele za "nejhorší vadu" to, když na oceňovacím lístku stojí "příliš lehký při
držení v rukou".
Před deseti lety byli rysi R. Plendla výrazně větší a silnější. "Tehdy se dbalo víc na
velikost a hmotnost, tak jak to bylo ve vzorníku, totiž silná postava se zdůrazněním šířky a
hloubky hrudě" vysvětluje R Plendl. Před čtyřmi roky byl cíl v typu změněný, aby se
chovatelé ve velikosti trochu při brzdili. Od té doby se požaduje kratší, zaoblený typ a o něco
vyšší postoj.
Aby byl na výstavách úspěšný, musel se R. Plendl k tomuto trendu na výstavách
neodvratně připojit."Tato změna mi osobně nezpůsobila žádné těžkosti" říká R. Plendl. Právě
naopak. Udělat z větších holubů rysů menší je velmi jednoduché a není to žádné umění.
Plendl dával do páru sourozence a vícero holubů s požadovaným typem. "Touto chovnou
metodou jsem byl v posledních třech letech úspěšnější než předtím. Úzkou příbuzenskou
plemenitbou se může enormně zlepšit barva a kresba. Avšak nejdůležitější typové znaky
velikost a hmotnost se vytrácí", objasňuje Plendl. Jeho hlavní chovatelský cíl je proto
zachovat dosažený typ, hmotnost a velikost." Je to dost těžké a vyžaduje to velké úsilí". V
chovatelském zařízení RPlendla jsou vidět vysoce kvalitní holubi tvaru s přiléhavým
opeřením, s výbornou barvou a kresbou lšupinatost/. Bílá barva 6 - 10 bílých letek a bílý
pruh se přirozeně odlišují od šupkaté kresby. Lehký nádech rzi v kresbě může být pro chov
velmi prospěšný. R Plendl klade důraz na pravidelně rozdělenou šupkatost, přičemž každé
pírko v horní části má vykazovat dva téměř stejně velké bílé ovály. Tyto se vose pera
dotýkají a jsou ohraničené černým lemem. Konec pírka trojúhelníkového tvaru odpovídá
základní barvě. Holubice mají geneticky podmíněné na štítě a na zádech o něco více základní
barvy. Holubi jsou kresebně kvalitnější a modrá základní barva v kresbě tu působí světlejším
dojmem. Šupinatost holubů je rovnoměrnější, ale vzniká nebezpečí, že se tato, obzvláště na
zádech a ramenech rozmazává, rovná se a na okraji per chybí základní barva. Samotná
šupkatost u modrých rysů je už téměř vědou. Holubi R. Plendla se však i tak ukazují jako
dokonalí a pohled na ně je pastvou pro oči. Výběr jednotlivců pro páření a zkušenosti
chovatele zaručují další úspěšnost v chovu. "Krmení mých holubů jsem v posledních letech
zjednodušil" vysvětluje Plendl. Jeho holubi jsou krmeni krmivem VDT Betz vitální směs 6
s perlovou kukuřicí. Tím jsou výborně zaopatření. V chovné sezóně přimíchává 20% pšenice
a 20% jarního ječmene, v době mimo chovnou sezónu 50% jarního ječmene a 20%pšenice.
Takovéto nastavení krmné směsi v závislosti na ročním období je pro R. Plendla základem
úspěchu. Vzhled, dobrý zdravotní stav, hmotnost a opeření se dá ovlivnit správným krmením.
Jelikož je R. Plendl v době od 6.00 do 17.30 v zaměstnání, může krmení uskutečňovat pouze
jednou za den. To provádí večer cca okolo 18 hodiny. "Předtím však musí být všechna
krmítka prázdná",říká. Všichni holubi musí mít možnost se rovnoměrně nakrmit a nesmí se
stávat, že jen některé zvířata spotřebují nejoblíbenější zrniny. Už u 14 denních holoubat
začíná s přikrmováním v chovných budnících. Tím se dorůstající mladé holoubata učí zobat
už v hnízdišti, čímž se vyloučí poruchy vývoje po odstavu. Napáječky mění denně, čistí je a
nechá je vyschnout na slunci. Do pitné vody dává každodenně prostředek na okyselení vody,
jednou za týden podává zeleninovou šťávu a vitamínový přípravek. Co se týče gritů, minerálů
a holubího kamene, používá R. Plendl běžně známé výrobky. Plechové korýtko se zeminou
Ikrtičincel uzavírají nabídku minerálů. Všechny holuby dvakrát ročně očkuje proti
salmonelóze, poprvé 3-4 dny před odstavením, v polovině srpna následují očkování proti
paramyxoviróze a koncem ledna přeléčení proti trichomoniáze. "V posledních deseti letech
jsem koupil,resp. vyměnil jen dva holuby, což je jeden z předpokladů dobrého zdravotního
stavu chovného hejna, kromě zdravého životního prostředí", vysvětluje Plendl. Holuby páří
začátkem března v závislosti na teplotě a počasí. Zpravidla dosáhne čtyř nasednutí, přičemž
první nasednutí bývá nejčastěji neoplozené. Mláďata odstavuje, když mají 25 dní. Potom
přichází asi na dva týdny do odchovny pro mladé, kde mají možnost klidného krmení a
napájení."Takto zvládnu odstav bez problémů", říká Plendl. Koncem července se chovné kusy
rozdělí podle pohlaví, taktéž i výletci/pokud se už pozná pohlaví/o Nejdůležitějším předpokladem pro zdravotní stav holubů jsou optimální, na daný druh přizpůsobené chovné
podmínky v zařízení. Zdravotní stav holubů je komplexním tématem. "Jen pokud je chovné
zařízení včetně prostoru pro krmení dobře přizpůsobeno potřebám, cítí se holubi v pohodě",
vysvětluje Plendl, který chová svůj vitální chov holubů ve velkých, absolutně suchých
zařízeních, s velkým množstvím světla, vzduchu a slunce. Podlaha holubníku s tepelně
nevodivým cementovým potěrem se čistí každý den. Voliéry jsou vybavené síťovými rošty. "Tím nemají kokcidie a červi žádnou šanci", říká Plendl. Pod těmito rošty je prostor asi půl
metru. Tam se shromažďuje trus v trvání jednoho roku, než se odstraní. R. Plendl je
přesvědčený o tom, že jeho typ chovného zařízení má v porovnání se zařízeními jeho kolegů
rozhodující přednosti. "Ve výstavních klecích to pak znamená o jeden bod navíc", takový je
jeho závěr.
O svoje holuby se stará celkem sám, nemá žádnou výpomoc. Denním kontaktem se
svými holuby, při kterém zjišťuje stav trusu a zkušeným chovatelským okem rozpoznává
podle chování holubů, zda nehrozí nějaká "pohroma" a může pak v pravý čas zasáhnout. Pro
účely desinfekce, celé chovné zařízení třikrát až čtyřikrát do roka vypálí otevřeným
plamenem."Toto je nejlepší metoda, i když potom v noci kvůli nebezpečí požáru klidně
nespím", říká Plendl.
Pobyt ve výstavních klecích není pro rysy R. Plendla žádným problémem, což
potvrzují i posuzovatelé. "Všichni moji holubi mají klecovou drezúru, tato je u nich vrozená".
V podzimních měsících, jednou za týden z pátku na sobotu umísťuje holuby do výstavních
klecí. To úplně stačí. Potom je pro ně vystavování naprostá rutina. "Toto vše dělám též sám,
aniž bych potřeboval nějakou pomoc", říká Plendl.
Současné nálady v klubu chovatelů holubů rysů jsou podle názoru R. Plendla méně
přátelské. K objasnění, "Slova při příležitosti výroční schůze v Neudrossenfeldu v lednu byly
směřovány na mou adresu", říká Plendl. Poradce chovu se Plendla ptal, jestli se ještě může
těšit ze třech nebo čtyřech ocenění. Měl by ocenění vrátit. "Tato slova se mi vůbec nelíbila",
říká Plendl, který platí za klidného, věcného a ochotně reagujícího kamaráda. " Bez práce a
snahy nejsou ceny ani pro mě. Můj chov nefunguje sám od sebe, na dominanci se musí stále
tvrdě pracovat", říká Plendl, který takovouto debatu podbarvenou závistí hodnotí jako
nemístnou. Nepřestává doufat, že se situace v klubu uklidní, znovu se bude svobodně soutěžit
a o ocenění rozhodnou skutečné chovatelské výkony. Některé nešvary se však nikdy nepodaří
úplně potlačit. R. Plendl k tomu dodává: "Úspěchy se závidí, práce však ne".
Seznam fotografií:
- Velmi hodnotný chovný holub (ročník 2000) s vynikající kresbou.
- R. Plendl, manželka Helga a dcera Monika se těší ocenění ZLATÝ HOLUB nakladatelství HK.
- U těchto dvou mláďat se už dá rozlišit pohlaví, vpravo holubice (s větším množství základní barvy ve štítěl)
- Velmi slibné holoubata v odchovně.
- Rozmazlování sluncem, staří holubi ve voliéře.
- Osvědčený chovný pár při sezení na vejcích, dole holub.
- Pohled do chovného holubníku
- Pírko ze štítu, výborný lem a správné ukončení základní barvou.
- Sedací regály s nastavitelnou hloubkou a výškou.
- Praktické řešení, R. Plendl u odchovny mláďat.
- Dobře zaopatřené a nerušené odstavené mláďata v odchovně.
- V chodbě budovy holubníku visí chovné záznamy.
- Předsíň holubníku s různými pomůckami.
- Velmi pěkné chovatelské zařízení ve stylu kompletního domku s voliérami
- Velmi pěkná chovná holubice vynikajícího tvaru s výbornou šupkatostí
- Pěkné silné holoubě
- Správné vybarvení ocasních per u starší holubice
- Starší holubice se vzorovou kresbou, pruhem a vybarvením letek druhého řádu
Volný překlad z časopisu Geflugel Zeitung: Ing. Miloslav Malík a Radim Kutra